Gamer Pie 3 – Herní festival Brno
Aj túto jar mali priaznivci počítačového sveta možnosť ochutnať kúsok z herného koláča.
Moc medií - je jich moc, či mají moc?
V Jindřichově Hradci můžete navštívit stálou zajímavou expozici, která nese příhodný název Moc medií. A to v Muzeu fotografie a moderních obrazových medií v centru města. Tato již druhá rozsáhlá expozice je zaměřená na krajinu ve fotografii, prostorovou fotografii, němý i zvukový film.
Expozice Moc medií funguje ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze. Ze sbírek tohoto muzea pochází většina vystavených exponátů a také cenná filmová technika. Dále také expozice čerpá ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, či Moravské galerie v Brně.
K vidění jsou tu snímky krajiny od známých fotografů, fotografické reprodukce výřezu Maroldova panoramatu a jiné. Expozice postupně představuje dějiny fotografie a audiovizuálních medií v našich zemích od roku 1839 do současnosti. Vývoj techniky medií je prezentován v úzkém spojení s produkty – audiovizuálními díly. Expozice reflektuje vzrůstající úlohu fotografie a audiovizuálních medií v utváření novodobé společnosti. Idea expozice spočívá ve vytvoření pohledů z některých klíčových momentů v dějinách fotografické, filmové a audiovizuální techniky, ve spojení s její společenskou funkcí a využitím výsledků zobrazovaných procesů v širším sociokulturním kontextu. Exponáty jsou tak prezentovány ve vztahu technika – zobrazení – společenský a kulturní rámec. Tedy v interakci vzájemného pronikání a podminování pohledu a obrazu.
Podmíněný pohled je jedním z nosných motivů expozice, který vychází z konceptu “moci medií” Jeana Baudrillarda. Obraz je zde vysvětlován nikoli jako přímé věrné zobrazení reality, ale jako společenský a kulturní konstrukt, tedy obraz podřízený nejrůznějším touhám, přáním a potřebám svých tvůrců.
Fotografie reprezentují dvě stěžejní oblasti fotografické tvorby – portrét a krajina, zvolené vzhledem k jejich historickému postavení v počátcích dějin fotografického zobrazení světa. Film navazuje na část věnovanou zachycení okamžiku v konkrétním historickém čase, předvedením nového rozměru práce s časem. Téma filmu je prezentováno nejen z hlediska tvorby, ale i v souvislosti s distribucí a prostorem kinosálu. Proměnám prostorů kinosálu je věnována zvláštní pozornost, vzhledem k jeho sociální funkcí, tedy místu kde diváci sdílejí emocionální prožitek.
Skrze médium si uvědomujeme vlastní podobu i podobu světa kolem nás, zároveň jej využíváme jako zprostředkovatele – vkládáme do něj své vlastní představy, touhy a niterní vize. V době syntetických a počítačově vytvářených obrazů lze pak deformovat realitu až do krajnosti a zcela propustit uzdu fantazii.
Kinematograf původně označoval sestavu přístrojů dodávaných firmou bratří Lumiérů, která umožňovala natáčení filmů, kopírování vzniklých negativních pásů na pozitivy určené pro projekci v kinosále. Jednalo se o kameru, stativ a stojan s obloukovou lampou.
Ve filmové teorii bývá situace diváka v kině přirovnávána k Platónovu konceptu jeskyně a stínů idejí. V Platónově jeskyni nepoznává člověk podstatu věcí, ale jejich stíny. Sedí totiž zády ke vchodu jeskyně, a na stěnu před ním se promítají stíny idejí – skutečného světa venku. V kině je divák stejně tak usazen v temném sále, zdroj světla vychází za jeho zády z okénka projekční kabiny, a on sleduje na plátně pohyb stínů, promítaných lampou projektorů skrze obrazy, zachycené na políčkách filmového pásu.
Tato expozice zajímavým způsobem představuje dvě dnes již známá média - fotografii a film. Nabízí poutavý vhled do tématu, který se zde stává i formou osvěty a vzdělání široké veřejnosti. Obsahuje také možnost vyzkoušení si spousty zajímavých exponátů a shlédnutí starých dokumentárních filmů v rafinovaně improvizovaných „kinech“. Dále se dá, zejména v době prázdnin, snad ze všeho nejvíce ocenit klid a samota při vnímání těchto medií. Zveme na trochu jiný zážitek, jelikož expozice opravdu přináší uklidňující změnu a vyrušení z historického jádra Jindřichova Hradce.
