Jindřich Chalupecký – život a dílo českého uměnovědce

21. 10. 2019 Katarína Bojnanská

Jindřich Chalupecký byl velice vlivný výtvarný a literární kritik, umělecký teoretik a kunsthistorik. Svůj život zasvětil povznesení úrovně domácí umělecké tvorby a zachování jejího odkazu ve světě. Do dnešního dne je vnímán jako nejvlivnější osobnost české teorie výtvarného umění druhé poloviny dvacátého staletí. Jeho cena je nejprestižnějším oceněním, jaké u nás vizuální umělec do 35 let může dostat.

Životné dílo Jindřicha Chalupeckého1

Jako syn intelektuálů neměl mladý Jindřich nikdy daleko k vědomostem. Do světa umění ho v raném dětství uvedl nevlastní otec a vášeň pro kumšt ho neopustila po zbytek života. Na gymnáziu navštěvoval umělecké přednášky a v rocích 1928-32 si zapsal několik humanitních studií. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy navštěvoval pedagogiku, psychologii, literární vědu, francouzštinu i dějiny umění. Nakonec všech škol zanechal a dal přednost samostudiu a autentickému kontaktu s umělci. „Jindřich Chalupecký byl člověk, který zná a glosuje umění zblízka, takřka zevnitř, opírá se však přitom, aniž by je příliš zdůrazňoval, o hluboké znalosti filozofické, historické i o širší souvislosti kulturní a vědní.“1 představuje Jindřichovu osobitost jeho biograf, Josef Hlaváček.

Během života vystřídal několik různých zaměstnání. Působil jako učitel a později i jako ředitel obchodní školy a také vedoucí Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze. Dominantou jeho života se však staly uměnovědná publikace. S prvními články debutoval již v roce 1930 v týdeníku Samostatnost a časopisu Lumír. V předválečném Československu patřil k levicovým intelektuálům, a tak se krom politické žurnalistiky angažoval i jako teoretik Skupiny 42. Přes válku patřil k ilegální Výtvarnické pětce Národního revolučního výboru inteligence a svou prací se snažil pochopit a popsat smysl domácí umělecké tvorby.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl označen za zastánce „úpadkového umění“ a dostal zákaz psát. Právě v tom čase se stal vedoucím Ústavu textilní tvorby a jelikož textil nebyl předmětem ideologického dohledu, mohl cestoval na výstavy do zahraničí a potkávat se s představiteli světového soudobého umění. Navázal řadu nových přátelství s výtvarníky mladší generace, se kterými se společně vymezil vůči dogmatům socialistického realismu.

Uvolněná atmosféra poloviny 60. let přiměla Jindřicha ještě na chvíli odložit úvahy o zaslouženém důchodu a věnovat se převratnému dění v umělecké sféře. Byl zvolen členem předsednictva sjezdu tvůrčí skupiny SČVU (svaz českých výtvarných umělců) a stal se součástí Association internationale des ctiriques d´art. Jako komisař Galerie Václava Špály se zasloužil o vůbec první výstavu mnohých politicky zapovězených umělců té doby. Během pozvolnější dekády aktivně podporoval mezinárodní kulturní styky. V jeho galerii se konala i první česká výstava Marcela Duchampa či japonské skupiny Gutai.

Po okupaci v srpnu 1958 byl postupně ze všech funkcí odvolán a po publikaci nekorektního článku na adresu Moskvy měl opět zakázáno psát. Během normalizace v 70. a 80. letech nesměl veřejně působit. Všechny jeho snahy o realizaci výstav byly z „technických“ nebo „údržbových“ důvodů pozastaveny. Některé jeho články vycházely alespoň v zahraničí, kdy pravidelně informoval svět o dění na české umělecké scéně a o umění Sovětského svazu. Po roce 1980 psal také pro exilové časopisy a udržoval kontakty s generaci výtvarníků 60. let, která tvořila provizorně v soukromí bez dohledu vlády.

Po pádu komunistického režimu byl Jindřich již vážně nemocný a o rok na to po dlouhé a těžké chorobě zemřel.

Jindřich Chalupecký

Odkaz a ocenění

Na sklonku života a po smrti se Jindřichovi dostálo několika významných poct. In memoriam mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy pro rozvoj demokracie, humanity, lidská práva; jeho jméno a jméno jeho ženy nese park v Praze 10 ve Vršovicích; a dodnes se mladým vizuálním umělcům uděluje jeho cena.

O svém ocenění Chalupecký sám věděl a souhlasil s ním. Navrhli mu ho společníci a přátele: akademický malíř Theodor Píštěk, dramatik, spisovatel a prezident Václav Havel a básník a výtvarný umělec Jiří Kolář. Cenu uděluje od roku 1990 Společnost Jindřicha Chalupeckého, která nese zásluhy za podporu českého umění v domácím i mezinárodním prostředí. Společně s externími organizacemi pořádá výstavy, osvětové programy pro veřejnost, rezidence pro umělce i kurátory a další edukační a publikační projekty.

Celoživotní práce Jindřicha Chalupeckého – institucializované povznesení úrovně současného umění, se tak naplňuje doteď, v úctě k myšlenkové památce odkazu člověka, kterému záleželo na osudu českého umění.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2019

Letošní udělování prestižního uměleckého ocenění slaví krásných 30 let a při této příležitosti se můžete přijít podívat na výstavu finalistů, která momentálně k vidění v Moravské galerii v Brně. Přístupná je od 26. 9. 2019 do 19. 1. 2020. „Třicet let od založení Ceny nese výstava finalistů zcela odlišné poselství, než tomu bylo během prvních ročníků. Letošní ročník je v reakci na současnou klimatickou situaci výrazně definován rozhodnutím pohánět celou výstavu z alternativních zdrojů energie a zároveň při této příležitosti spočítat a uvědomit si, jaká je její přibližná energetická náročnost a uhlíková stopa uměleckého provozu.“1 shrnují vyznění výstavy její kurátoři.

V galerii najdete práce od skupiny Comunite Fresca (Dana Balážová, Markéta Filipová, Marie Štindlová), Andrease Gajdošíka, Baptisty Charneux, Marie Lukáčové a Pavly Malinové. Zahraničním hostem výstavy je britská umělkyně Tai Shani. Finalisty letošního ročníku vybrala mezinárodní porota v sestavě Laurel Ptka, Vjera Borozan, Lenka Klodová, Bonaventure Soh Bejeng, Michal Novotný a Vasif Kortun.

Umělci se ve svých dílech vyjadřují k rozmanité škále současných témat, které propojili důrazem na ekologické zpracování. Překvapit vás může například vlastní elektrický pohon výstavních prostor, nebo recyklované materiály užité k tvorbě. Kombinují konvenční a nekonvenční postupy a kreativně se vymezují vůči stávající enviromentální problematice. K slavnostnímu předání uměleckého ocenění dojde 6. 12. v olomouckém kině Metropol, v rámci festivalu PAF. Zatím si přijďte užít alespoň výstavu.

 

Více článků

Přehled všech článků