Sláva průkopníkům videoartu
„Tak jako má Brno mezi genetiky svého Mendela a mezi matematiky svého Godla, mezi fyziky svého Macha a mezi architekty svého Miese, my umělci máme svého Vašulku a literáti mají svého Kunderu.“
-Tomáš Ruller, vedoucí ateliéru performance na FAVU
Vašulkovi
Rok 2019 byl pro českou uměleckou scénu jeden z nejtragičtějších let vůbec. Čas i nemoc si do uměleckého nebe odnesly přes sedmdesát osobností divadelní, hudební i vizuální scény. Závěr loňského roku sebou přinesl ránu pro celý svět. Těsně před Vánoci nás, ve věku 82 let, opustil pionýr elektronického umění, který se nebál objevovat krásu médií v technologickém světě.
Woody Vašulka byl, spolu se svou ženou, Islanďankou Steinou, tváří uměleckého hnutí, které používalo pro svou tvorbu technické médium videa. Většinu života prožili za velkou louží – od New Yorku po Santa Fe – a spousta jejich úspěchů se přes clonu železné opony do Evropy nedonesla. V době jejich mládí popravdě ani nebylo moc co donášet, protože nadčasovost jejich přínosu si začal svět vážit až v několika posledních letech.
Odvaha experimentovat
Na rozdíl od soudobé filmové techniky yla tvorba videa levnější a dostupnější. Digitální povaha elektromagnetického signálu navíc umožňovala umělcům experimentovat s formou nahrávky. Často do svých děl přidávaly časové smyčky, real-timeové instalace, glitch a jiné obrazové deformace. Kreativní duše avantgardy v něm nalezly nástroj pro nezávislé a originální prezentace prostupující napříč žánry. Pro běžné uživatele pak znamenalo způsob sebevyjádření a cestu pro řešení komunitních problémů.
Vašulkovi nebyli úplně první, kteří pracovali se softwarem. Rozhodně však významnou mírou přispěli k zboření hranice, která oklešťovala možnosti technologických médií v době přechodu od analogových k digitálním systémům. Spoustu digitálních nástrojů si vytvořili sami, třeba ze šrotu poválečné techniky válející se na skládkách. Jejich práce byla neokoukaná, hravá a výrazná – dokázaly totiž ze studeného stroje vykřesat podívanou. „Eliminuji člověka a snažím se hledat identitu stroje. Což zní trošku hloupě, stroje nemají identitu, ale v tom, jak se spojují s člověkem, jsou určitá neočekávaná zákoutí, která my se Steinou objevujeme.“1 vysvětluje Woody Vašulka.
The Kitchen v New Yorku
Zatímco se hlavní proud poválečného uměleckého dění ve Spojených státech obracel k avantgardě a pop-artu, v podhoubí světové metropole rostla poptávka po prostorech věnovaných undergroundové tvorbě. Založením The Kitchen – neziskového prostoru pro performanci multidisciplinárních děl, psali Vašulkovi novomediální dějiny. Již od svého vzniku představovala Kuchyň významnou sílu, která formovala kulturní tvář krajiny. Spoustě začínajících umělců pomohla ke slávě, a co je snad nejdůležitější, archivovala bezpočet raných experimentálních děl, které jsou dnes historicky cenné.
Nesmrtelný odkaz
Woody a Steina Vašulkovi ukázali světu potenciál uměleckého využití videa. Představili jeho svébytný vizuální jazyk spojený se zpracováním času a prostoru a dokázali, že se videoart může směle postavit vedle již dříve etablovaných kategorií umění, jakými jsou socha, malba film nebo další. Neexistuje umělecká škola, kde by se na přesnáškách neskloňovaly jejich jména. I přes to, že manželé sami po slávě a uznání nikdy neprahli, po právu jim všechny tyhle pocty náleží. Je škoda, že až po odchodu Woodyho Vašulky se začali organizovat vzpomínkové akce, které popularizují a připomínají jejich přínos.
Příkladem může být událost Vasulka Kitchen Brno, která 20. 01. promítala v Kině Art dokumentární film česko-islandské koprodukce: Efekt Vašulka. „Film, který vznikal pět let ukazuje řadu unikátních archivních materiálů, a také to, jak se manželé s humorem potýkají s financemi a uvažují, jak své archivy zachovat pro budoucnost.“2 I přes specifické téma biografie umělce je film dobře a srozumitelně zpracován jak pro laika, tak pro zasvěceného diváka. Autenticky seznamuje publikum s lidmi – nejenom s jejich odkazem a prací – a zasazuje jejich životné příběhy do spleti historických náhod a okolností.
Manželé Vašulkovi byli velkými osobnostmi, skvělými lidmi a dnes i nesmrtelnými legendami. Svou kreativní prací posouvali hranice elektronického obrazu a podepsali se pod podobu světové umělecké scény. Své renomé si zaslouží nejenom v místě svého působení, ale i svého rodiště. Steina na Islandu, a Woody Vašulka v českém Brně.
