Gamer Pie 3 – Herní festival Brno
Aj túto jar mali priaznivci počítačového sveta možnosť ochutnať kúsok z herného koláča.
Oliver Grau a Frieder Nake v Domě umění města Brna
Součástí doprovodného programu výstavy Computer Graphic Re-visited 2.0. byly přednášky – Oliver Grau a Frieder Nake. Tematicky se opírali o archivaci umění, životnost novomediálního díla nebo o historii computer artu. Přednášky plné zajímavých postřehů přítomné naočkovali k delšímu zamyšlení a k přehodnocení některých názorů.
Oliver Grau / Virtual Art & MediaArtHistories: o několik let později
Oliver Grau není v oblasti nových médií (zvlášť pro TIM) žádným novým jménem. Na svém kontě má řadu publikací, které se zaměřují na rozvoj a etablování umění nových médií jako vědní disciplíny. Ve své práci se dlouhodobě věnuje historii mediálního umění, imerzivnímu obrazu, emocím a imerzi, historii teleprezence, umělému životu a digital humanities. Jeho publikace Virtual Art (MIT Press 2003) se stala jednou z nejcitovanější monografií o historii umění za posledních deset let.
Přednáška, kterou Grau vedl ve středu 11. 4. v Domě umění města Brna se zaměřila právě na výše zmíněná témata. V průběhu padly zajímavé myšlenky týkající se archivace uměleckého díla od fresek až po současnost. Grau dále vysvětlil proč novomediální umění není tak etablované a proč tento druh uměleckého díla po dekádě upadne v zapomnění.
Frieder Nake / Algoritmické umění: Povrchní fenomén a zásadní inovace
Frieder Nake je v současnosti mediálním teoretikem a mediálním designerem. Jeho cesta v minulosti několikrát změnila směr. Vystudovaný matematik si v šedesátých letech pohrával s tím, co dokáže vytvářet počítač až z toho začalo vznikat něco, co zdánlivě připomíná umělecké dílo. Nake označení umělce s úsměvem odmítá, prý jeho tvorba postrádá malířskou zručnost, kterou za něj nahradil počítačový algoritmus.
Frieder Nake vystoupil v Domě umění města Brna ve středu 18. 4. Vysvětloval základní aspekty, které radikálně odlišují algoritmické umění od tradičních uměleckých forem. Retrospektivně se vrátil k výstavě Jiřího Valocha z roku 1968, k průkopníkům raného počítačového (algoritmického) umění a revoluci uskutečněné ve světě obrazů. Připomněl známá jména jako Harold Cohen, Charles Csuri nebo třeba Zdeněk Sýkora. Nake k závěru řekl: „že krása computer artu spočívá v jeho systému, nikoliv v tom, co představuje. K tvorbě umění se píše jedinečný počítačový program, který je schopný existovat i po autorově smrti.“
